chovatelská stanice morčat Golden Bay
Costa Rica 2015 |
Vítejte na stránce goldenbay.wbs.cz v sekci Costa Rica 2015
Costa Rica malá reportáž o "Pura Vida"
19.7. - 12.8.2015
Středoamerická República de Costa Rica (Kostarika je snad trochu nespravedlivě zkomolený výraz) je vskutku Bohaté Pobřeží. Tak byla španělskými kolonizátory pojmenována v domnění nalezení země zlatem oplývající. Svému jménu nezůstává nic dlužna ani dnes, avšak z úplně jiných důvodů. Rozlohou i počtem obyvatel ji můžeme srovnat se Slovenskem, jistou asociaci s českými zeměmi vyvolá Costa Rica svou mezinárodní zkratkou CR :-) I národní barvy na státní vlajce má Costa Rica stejné jako oba naše, druhdy československé, národy. CR je křesťanskou, převážně římskokatolickou zemí. I to je významným kulturně-historickým spojovacím článkem mezi námi, jakkoliv je nám tato země geograficky vzdálená. Na východě její břehy omývá Karibské moře, na západě Tichý oceán. Délka karibského pobřeží je 212 km, délka pacifického, turisticky atraktivnějšího, je 1254 km. Costa Rica: 51 100 km2 ; 4 500 000 obyvatel ; hlavní město San José (aglomerace asi 1,5 milionu obyv.) Území v 16. století kolonizovali Španělé; španělština je tak úředním jazykem, křesťanství je státním náboženstvím. Poblíž karibských břehů na ostrově La Uvita u města Puerto Limon přistál v roce 1492 Cristobal Collon, Kryštof Kolumbus. Po něm je nazvána zdejší měna "Collon", jakož i samotný pojem "kolonizace" je připomínkou tohoto mořeplavce a objevitele. Díky zřetelně většímu podílu obyvatel evropského a severoamerického původu je zde angličtina použitelným jazykem, narozdíl od ostatních zemí regionu. Samostatným státem se Costa Rica stala v roce 1838 s hlavním městem Cartago. Později se jím stalo nově založené San José. Rivalita těchto mentalitou odlišných měst vyvolala kdysi dokonce občanskou válku, což dokazuje složitý vývoj této země. Cartago však zůstalo centrem duchovním,a to díky velkolepé katedrále, k níž se každoročně začátkem srpna vypraví zástupy poutníků, aby uctili národní patronku - černou madonu, známou jako La Negrita. Od roku 1902 je u moci demokratická vláda, což bylo a je ve středoamerické oblasti nevídané a pro Costa Ricu nesporně blahodárné. Od roku 1949 je podle ústavy dokonce zakázáno vytvořit armádu, rozpuštěnou už o rok dříve. Osvíceným a prozíravým vůdcům země došlo, že státní převraty "la Revolucion", běžné všude kolem, jsou dobré jen k vraždění a úpadku (jakož "la Revolucion" i u nás, že.)... ... Costa Rica se stala první středoamerickou zemí, která začala vyvážet do světa banány a kávu již v 19. století, k čemuž napomohla již tehdy osvícená politika tehdejších vlád. Káva se stala synonymem národní prosperity. Je pochopitelné, že se Costa Rica stala, díky těmto všem atributům, atraktivní zemí pro obyvatele Evropy a Severní Ameriky pro žití, podnikání i turistiku. Basilica de Nuestra Señora de los Angeles, Cartago La Negrita, patronka Kostariky Centrální částí státu se táhnou pohoří Cordillera de Guanacaste, Cordillera Central a Cordillera de Talamanca. Zde se nachází i řada vulkánů, donedávna činných. Nejvyšší horou je Cerro Cirripó (3820 m n.m.). Ve střední části země je pánev zvaná Centrální údolí, v němž v hlavním městě i mimo něj žije největší část populace státu. Karibské pobřezí je málo členité, pacifické pobřeží tvoří několik větších poloostrovů, např. Nicoya na severu nebo Osa na jihu. Polovinu země stále pokrývají lesní porosty, v roce 2010 zde bylo 28 národních parků o rozloze 630 000 ha, což tvoří 12% rozlohy státu. Právě uvědomělá ochrana původních a unikátních ekosystémů vytváří z této, ze své podstaty pozoruhodné země, vážící si svých přírodních pokladů, skutečný ráj. Rozmanitost živočišných i rostlinných druhů je zde vskutku nevídaná. Geografické a klimatické podmínky zde umožnily vznik jedinečných biotopů s pestrostí životních forem, jež se jinde na světě nevyskytují. Zdejší chráněná příroda přitahuje pozornost mnoha cestovatelů, kteří chtějí na vlastní oči vidět přirozenou krásu a bohatství lidským pokolením dosud (a doufejme, že napořád!!! ) nezdevastované země. Bezprostřední kontakt s nepokořenou přírodou je tím nejkrásnějším zážitkem i počinem, jenž lidská bytost, nezblblá dosud virtuální realitou multimedií, může s pokorou přijmout jako zdroj svého růstu a obohacení ... K oněm cestovatelům, toužícím po výše uvedeném, jsem se přidali i my a vyměnili tak na necelý měsíc žhavý středoevropský přelom července a srpna za ten středoamerický. Je to bohužel z Evropy daleko, dostat se tam trvá suma sumarum skoro 24 hodin, což zahrnovalo v našem případě tři přestupy (Praha - Londýn - Miami/Dallas - San Jose). Není to, arci, výlet na každý rok :-) Proto bychom Vám, kdož občas zavítáte na naše stránky, chtěli připravit malý dárek v podobě obrázků zvířat a rostlin z národních parků této Bohem požehnané země. Věříme, že se na ně rádi podíváte a třeba se též necháte zlákat a vypravíte se tam též ... :-) ... Naše putování začalo logicky po příletu v San Jose, hlavním městě. Přestože v něm najdete pár hezkých a význačných staveb (třeba národní divadlo Teatro Nacional), řadu muzeí, město nás moc nenadchlo a po dvoudenní aklimatizaci (časový posun je minus osm hodin) jsme se vydali na sever do mlžných lesů národních parků Monteverde a Arenal, do roku 2010 činné sopky, jenž je stále považován za jednu z nejaktivnějích vulkánů na světě. Pohlazení "věčného jara" s hejny kolibříků bylo vskutku krásným úvodem naší cesty. Přívětivým příbytkem se nám tam stalo ubytování v krásné usedlosti "Mariposa". ... Byli bychom však neuctiví a ignoranští, kdybychom nad hlavním městem země, kam jsme přiletěli, mávli rukou a nepředstavili ho: San Jose - Teatro Nacional Hlavní katedrála sv. Otec Jan Pavel II. státní vlajka na náměstí před hlavní katedrálou lepé mrakodrapy a boudy z plechu ... kontrasty San José ... děkujeme Ti, San José, za vlídné přijetí v hotelu Autentico. Do této země jsme přiletěli kvůli přírodě. Proto jsme Ti nevěnovali patřičnou pozornost. Určitě nejsi nezajímavé. To, co jsme zde viděli a zažili, bylo milé. Určitě jsi hezčí, než to, co nám bylo jen letmo vidět. ... Do Costa Rica jsme přiletěli kvůli její přírodě. Vraťmež se tedy k půvabným mlžným lesům Monteverde ... mlžný les - rezervace Monteverde
krmítko pro kolibříky s kolibříkem
Naše putování pak pokračovalo po rozbitých prašných kamenitých cestách (které moudře slouží jako bariéra masovému přílivu motorizovaných turistů - jak jednoduché, tak chytré!) k jezeru Arenal (největší přehradě v zemi, kde krajina kolem nám trochu připomínala svou zelení a mraky nad ní Skotsko) a pak lodí a taxíkem k vesnici El Castello na hranici národních parků v okolí vulkánu Arenal, který byl až do roku 2010, kdy z něj vytekla poslední žhavá láva, efektní turistickou atrakcí. Černá lávová pole jsou dnes součástí tras v lesích kolem sopky. I bez běsnící sopky je tato lokalita nádherná a Arenal je i bez své žhnoucí lávy monumentální a krásný.
vulkán Arenal láva z roku 1992
Arenal Observatory Lodge nosál kvetoucí tropická flora podél silnice z Arenal Observatory Lodge a El Castello Z vlahého mlžného horského prostředí jsme se přesunuli po více, či méně rozbitých cestách a silnicích až na jižní pacifické pobřeží do rozvíjejícího se letoviska Jaco [chako], v jehož blízkosti se nachází národní park Carara, jenž je posledním zbytkem původního lesa, představující přechod mezi sušším severním a deštným jižním ekosystémem. Bezprostřední bízkost pacifické dálnice 34 nám dávala jasně na srozuměnou, že význam slova "útočiště" musíme brát vážně. V Lonely Planet anoncované papoušky ara jsme tam sice v korunách nezahlédli (naše nepozornost), ale oni za námi přiletěli na strom před náš balkon hotelu v Jaco na pláži ! Ne jeden. Celé hejno.
Papoušci ara, kteří přilétli na pláž ve městě Jaco
leguán v národním parku Carara
pláže v národním parku Manueel Antonio
Cesta na jih podél pacifického pobřezí se zastavila v rušném dopravním uzlu Quepos. Městečko nehezké, leč praktické svou blízkostí národnímu parku Manuel Antonio, jehož okolí a zejména krásné útulné pláže jsou aktraktivní až snobskou turistickou destinací. Také jsme tam potkali největší davy turistů. Těšili jsme se už na odlehlejší a klidnější místo asi o 30 km jižněji - Uvita s nedalekým národním parkem La Ballena, zahrnující hlavně pobřežní oblast oceánu s výskytem kytovců. Tam jsme též poznali, co je to pořádný tropický liják. Nebýt batohu s doklady, který bylo potřeba úzkostlivě chránit před promočením, docela příjemná vlahá sprcha. Za kytovci jsme se sice na lodi nevypravili, ale věříme, že tam jsou :-) Pohled na širý oceán a jeho pobřeží uspokojil naši potřebu uzřít a pocítit něco nádherného ...
divoké pacifické pláže v loklaitě Uvita, národní park Ballena s leguánem a před tropickým lijákem
Nejvytouženějším cílem našeho pacifického putování byl poloostrov Osa, v podstatě izolované území přístupné víceméně jen lodí, či malým letadlem. Cesta do ráje byla před námi byla nadosah... Branou bylo městečko Sierpe se stejnojmennou meandrující splavnou řekou, ústící do Pacifiku. Ta posloužila i nám a přestože jsme po vplutí na širý oceán zažili bouřku s lijákem, po němž nezůstala niť suchá a skoro jsme se i báli, zakotvil nevelký motorový člun šťastně v útulné přívětivé zátoce Bahia Drake (Drake Bay) u vesnice Agujitas v pohádkovém letovisku Las Calletas Lodge. Tato oblast je výchozím bodem do království divočiny národního parku Corcovado. V okolí Bahia Drake jsme však viděli tolik, že jsme dali přednost několikadennímu spočinutí v tomto ráji. Naše představa o ráji zde byla opravdu, alespoň do tohoto dne, naplněna. Jejich národní pozdrav "Pura Vida" zde dostal skutečný a nejčistší obsah a stal se skutečností ... Tím se s námi rozloučil i pak David .... Bylo to pro nás ctí ..
soumrak v Las Calletas tukan - tyhle snímky nás opravdu potěšily malpa zvědavá "mořský koník" :-) s majitelem Las Calletas Lodge panem Davidem S nostalgií jsme po několika dnech usedli do člunu a za jasného rána se přesunuli systémem "jeep and boat" na Aerodromo Bahia Drake, s níž jsme cessnou letecké společnosti Sansa s několika pasažery na palubě přelétli zpět do hlavního města San Jose. Neměli jsme v úmyslu zdržet se tam moc dlouho, a tak jsme nastoupili na novém autobusovém terminálu Caribeños do busu, která nás ještě týž den dovezl do největšího města karibského pobřeží Kostariky jménem Peurto Limon. Důležitý přístav, odkud se vyvážejí do světa banány. Veskrze nepřívětivý, špinavý, připomínající nám mexické Salina Cruz. Na nedalekém ostrově La Uvita přistál Kryštof Kolumbus. Zaujala nás moderní architektura katedrály. "terminál" aerodromo Bahia Drake ....... naše letadélko :-) řeka Sierpe z okna cessny Kordiléry na obzoru přistáváme v San José moderní katedrála v Puerto Limon krokodýl cestou do Tortuguera Tortuguero
divoké karibské pláže, kde mořské želvy kladou vejce
Následující den jsme se v přístavišti Moin vydali se na čtyřiceti- kilometrovou pětihodinovou plavbu po propojených kanálech a lagunách podél Karibiku do - jen lodí, či letadlem přístupné vesnice Tortuguero se stejnojmenným národním parkem kolem, přirozené líhni mořských želv. Turistické destinace non plus ultra. Tam jsme s milým průvodcem absolvovali cestu lodí po zátokách tohoto parku, jenž znal každé zákoutí, kde lze spatřit něco zajímavého.. .. Cesta zpět však byla hodna slova dobrodružství, neboť jsme na motorovém člunu zažili tropický liják, jenž bičoval naše pláštěnky až do úplného promočení .. Bylo to sice nepříjemné, ale patřilo to k poměrům na karibském pobřeží. Déšť je to nejsušší, co o něm můžeme říci :-)) Nádherný byl pak národní park i vesnice Cahuita, kamžto jsme se dostali po této "strastiplné" několikahodinové mokré cestě taxíkem - autem, jenž v nás mnohokrát vzbuzovalo "modlitbu ku vzbuzení lístosti" :-)) Dojeli jsme. Dojeli jsme k hotelu El Elcanto v Cahuitě. Chahuita je národní park. Krásný, nádherný. Jinde jsme neviděli, ač se to tak zpočátku nezdálo, tolik úžasných zvířat i přírodních krás ! Děkujeme francouzskému majiteli útulného hotelu za vlídné přijetí, ačkoliv jsme sami zpackali rezervaci. Ta nádhera však spočívala v autentičnosti prostředí. Byl to krásný závěr našeho putování za krásou.
Z Cahuity je přímá autobusová linka do San Jose. Ze San Jose zas každou chvíli jezdí autobusová linka do města Alajuela, v jejímž katastru leží letiště San Jose. Alajuela je příjemné úhledné město, kde jsme se na dva dny zabydleli v nepříliš vlídného hotelu. Sušit ložní prádlo na zábradlí ve vestibulu je i pro ostřílené cestovatele trochu silná káva ... Ale budiž .. Alajuela je rozhodně lepší obrázek jihoamerického města, jenž si můžeme zamilovat, než San Jose .. Hotel za moc nestál, ale katedrálu mají krásnou.
Cahuita - mládě lenochoda jedovatý had křovináč papoušek "Dolar" nalezený v džungli Dolar právě pokořil ceduli "Privado" krab poustevník na plážích národního parku Cahuita Alajuela - večerní centrum s mangovníky Alajuela - katedrála
Z Alajuely je to na letiště Santamaria pár kilometrů. Zpožděné letadlo Amarican Airlines nás odvezlo do Dallasu s dalším zpožděním, takže letadlo do Londýna jsme chytli jen díky expresnímu odbavení. A za to mnohokrát děkujeme Američanům, že nás nechali, v rámci stihnutí linky do Londýna, tak rychle proklouznout přes jejich strašné imigrační bariéry...
Máme čtyřhodinové zpoždění Konečně sedíme v Dallasu v letadle British Airways s welcome drinkem
A jsme doma ..... den končí, v Kostarice je po poledni
Pura Vida !
|
... svérázná architektura San José
naše obydlí malpa kapucínská
Letiště San Jose 
