chovatelská stanice morčat Golden Bay
Malá pomoc-krátké zamyšlení |
|
K projektu "Malá pomoc" 2012 a 2013 jsme se bez velkého rozmýšlení rádi připojili, protože byl už ze své podstaty sympatický ve vyjádření soucitu s těmi "nejmenšími", nejzranitelnějšími i nejzrazenějšími. Na odloženém zvířeti byla spáchána velká křivda, zklamána jeho důvěra a bylo vydáno napospas čemukoliv i komukoliv. Nemůžeme být spasiteli světa, ale můžeme pomáhat. Dík patří Janě Krausové, která Malou pomoc po oba roky organizovala. Byla to milá setkání s milými lidmi.
Malá pomoc 2012 V azylu Tylda 25.11.2012 (foto Jana Krausová)
Malá pomoc 2013 Před Azylem Naděje - hospic pro problémové a opuštěné psy Pchery u Kladna 1.12.2013
Soucit se zvířaty - krátké zamyšlení ...
" Přiznání práv zvířatům není snahou smazat rozdíly mezi člověkem a zvířetem; je pouze výrazem toho, že to, co máme se zvířaty společného, je morálně důležitější než to, v čem se od nich lišíme." (Steve Best).
"Běž a najdi jednu z těch velkofarem, vyhledej ten nejtmavší kout a v něm jednoho z těch opuštěných, zapomenutých a bědných tvorů, malé jehně, prase nebo telátko, čekající na smrt. A to je jeden z těch Božích tvorů, na které pohledíš." (Matthew Sculy, Panování: Moc člověka, utrpení zvířat a prosba o slitování, 2002)
... V roce 1998 bylo jen v USA zabito pro maso přes 26,8 miliard zvířat, což činí 73 424 657 zvířat denně, 3 059 361 zvířat za hodinu, 50 989 zvířat za minutu, 850 zvířat za vteřinu. (citováno z knihy Marc Bekoff: "Na zvířatech záleží). ... Na příkladu výše uvedené citace, bychom si dovolili připojit jednu velmi podstatnou poznámku, s jejíž myšlenkou se snad všichni, kdož projekt podporují, ztotožňují nebo ji přinejmenším chápou. Neumíme si totiž představit, že by tomu mohlo být jinak. Když je řečeno "A" a má to dávat smysl, musí být současně řečeno a pochopeno i "B". Nelze přece s čistým svědomím na jedné straně soucítit s opuštěnými zvířaty, láskyplně pečovat o domácí mazlíčky, na něž nedáme dopustit, ale na druhé straně si s gustem nacpat břicho vepřovou pečení, či grilovaným kuřátkem, či jinou obětí a myslet si, že je to přirozený světa běh. Opravdu ? Pokud se na to takto díváme, jsme buďto pokrytečtí nebo spíme v hlubokém nepochopení. Přitom největší soucit si zaslouží a potřebují právě ti, kdož jsou bohužel chováni k jednomu jedinému účelu - totiž k zabití. Porážka se tomu tak lidsky říká. A to jen proto, aby byl uspokojen pochybný lidský chtíč, nikoliv potřeba - touha po mase. "Ať jakoukoliv novou technologii vymyslíme a ať jakkoliv půvabně naše výrobky zabalíme, nic se na dané skutečnosti masného průmyslu nezmění. Je to proces, který nelze popsat než brutální a nelítostný." (Wayne Swanson, zástupce masného průmyslu v USA). Chceme-li opravdu zvířatům pomoci, nepodporujme tak existenci koncentračních a vyhlazovacích táborů, zvaných drůbežárny, vepříny, či velkochovy zvířat jakéhokoliv ražení tím, že nebudeme kupovat a konzumovat v mučírnách, zvaných jatka, rozsekané zmrzačené kusy jejich těl, finální to rafinovaně pak předkládané produkty zmíněných zařízení, která rozsahem a mírou utrpení na bezbranných, mohou směle konkurovat nacistickým koncentrákům.
" Naši vnukové se nás jednou zeptají: Kde jsi byl při holocaustu zvířat? Co jsi proti těm hrozným zločinům udělal? Nebudeme moci přijít podruhé se stejnou výmluvou, že jsme nevěděli." (Helmut Kaplan, který přežil Osvětim)
Vždyť zvíře cítí. Prožívá strach. Zvíře vnímá bolest a bolestí trpí. Utrpení lidské není jiné, než utrpení zvířete. "Moje vlastenectví je širé jako vesmír. Ono objímá i zvířectvo a všecky národy země ..." (Mahátma Gándhí) " Kdyby mi někdo řekl, že zemřu, nebudu-li jíst maso, i kdyby to bylo na radu lékaře, dal bych přednost smrti" (Mahátma Gándí)
Surovost a násilí páchané na zvířatech, nemá daleko k násilí vůči lidem navzájem. Bez úcty k jakémukoliv životu nemůžeme mít úctu k sobě, ani k druhým. Jak zdeformovaná jsou podvědomá schémata našich myslí. Miliony a miliony zvířecích životů jsou denně po celém světě obětovány ve jménu bezmezné lidské nenasytnosti, chtivosti i hlouposti. Zamysleme se nad tím a prokažme tu nejúčinnější míru soucitu s týranými živými tvory, poníženými a pokořenými do role pouhých produktů masného průmyslu a nazývanými cynicky jatečné zvíře. Nestrkejme hlavu do písku a představme si krok za krokem to martýrium živé cítící bytosti, předcházíjící každému úhledně zabalenému kusu flákoty na pultech katedrál spotřeby. Avšak, kdo by si to chtěl představovat. Ještě by mu z toho ten steak mohl zaskočit. Nemyslíme, necítíme, ale o to náruživěji konzumujeme, bez ohledu na to, na jakém nikdy nekončícím světovém masovém (to doslova) krveprolití se spolupodílíme.
"Vzrůstající pohrdání nižšími formami života nás zvláště v této bezbožné době vede k pohrdání samotným člověkem. Jak velký je krok od velkochovů k Osvětimi ?" (The Guardian)
Přestaňme jíst naše bližní. Přestaňme jíst zvířata! Nemáme to, navzdory systematickému vymývání mozků, vůbec zapotřebí. A kdo nám to vlastně vůbec dovolil? ...
"Lidé často říkají, že člověk vždycky jedl zvířata, jako by to bylo oprávněním v tomto zvyku pokračovat. Dle této logiky bychom neměli být proti zabíjení člověka člověkem, neboť se tak též děje odjakživa." (Isaac Bashevis Singer)
Děkujeme vám za ně. Věřte, bude nám tak všem na naší zemi, o níž máme povinnost pečovat, ne právo ji zneužívat, po všech stránkách mnohem lépe.
Závěrem:
"Bůh také řekl: Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm." (Genesis)
Z ročního množství zrna potřebného k výrobě masa pro jediného masožravého strávníka by se za stejné období uživilo dvacet vegetariánů ! ... ... Snížením konzumace masa o pouhých 10% by se ušetřilo 12 milionů tun zrna. Vzniklý přebytek zrna by mohl nasytit všechny lidi, co ve světě každoročně umírají hladem - přibližně 60 milionů lidí ! (Marc Bekoff: Na zvířatech záleží). ..................... Je snad třeba ještě něco dodávat ?
|
